Zahájení stavby

    12. prosince 1892 byl Českým zemským sněmem přijat zemský zákon o zvelebení železnictví nižšího
řádu. Podle této právní předlohy vzniklo do r. 1906 množství
"lokálek" o celkové délce více jak tisíc kilometrů. Taková akce
neměla tehdy v Rakousku obdoby. Byla jí přiznána dvě nej: největší a nejlépe
organizovaná. Prvními drahami zabezpečenými zemskou zárukou podle zmíněného
zákona byly místní dráhy Postoloprty - Louny a Nákří-Netolice - Netolice-Město
(dnes Dívčice - Netolice).

    Městečko Netolice leží v Jižních Čechách, severozápadně od Českých Budějovic. Bývalo městem s
čilým obchodním ruchem. Ten však začal prudce klesat po otevření železnice
České Budějovice - Plzeň (Dráha císaře Františka Josefa, 1.9.1868). To se
projevilo při dobytčích a koňských trzích. Trhy obilní zanikly úplně.

        Potíže s dopravou měl také Rábínský lihovar, pivovary v Netolicích a v Petrově Dvoře.
Navíc se v okolí pěstovala cukrová řepa pro Schwarzenbergský cukrovar v Českých
Budějovicích, jediný v kraji. Nádraží Nákří-Netolice neslo sice název města,
ale ve skutečnosti bylo od něho dvě hodiny cesty daleko.

  Po vydání zmiňovaného zákona se naskýtá příležitost uskutečnit vysněné železniční
spojení. V Netolicích vzniká konsorcium na stavbu přípojné dráhy do stanice
Nákří-Netolice. Představeným konsorcia se stal JUDr. Otakar Kudrna, místní
advokát a starosta. Ten v lednu 1893 dostal povolení k předběžným pracem
ohledně jmenované dráhy. O provedení těchto prací je požádán ing. Jan Kodl z
Písku. Proběhne revize trasy a je vypracován detailní projekt. Konsorcium
požádá Zemský výbor království Českého o zabezpečení projektu zemskou garancí.
Nic však není tak jednoduché, jak se z počátku zdá. Zájemcům o stavbu se
podařilo shromáždit jen 25% předpokládaného stavebního kapitálu. Ke schválení
záruky je ale třeba 30%. Přes zřejmou snahu, zejména O. Kudrny, se nepodaří
část zbývající sumy již opatřit. Proto jsou na zbytek částky, k zjevné
nelibosti zemského výboru, vydány prioritní akcie. Nakonec zemský sněm garanci
schvaluje. Přispělo k tomu mimo jiné také kladné posouzení projektu E. Bazikou,
znalcem zemského výboru, i když nejprve prohlásil: "...ta dráha bude stát
zem těžké oběti...". Některé úpravy technického rázu, doporučené Generální
inspekcí Rakouských železnic (např. použití starých kolejnic Plzeňsko -
Březenské dráhy apod.) snížily potřebné stavební náklady na nutné minimum.

Konečně je, 8.září 1894, O. Kudrnovi a jeho společníkům
udělena koncese. Po dohodě s koncesionáři zasílá zemský výbor několika
stavebním firmám nabídku. Důraz je kladen na to, aby firmy byly tuzemské.
Lapidárně se vyjádřil O. Kudrna: "...bylo by ironií, kdyby obětované
peníze shrábl nějaký cizinec". Z konkurzu vychází vítězně J. Kodl
(náhoda?). Nabízí nejnižší stavební náklady a své udělala jistě i přímluva zástupce
konsorcia.

 Stavba je tedy tomuto píseckému staviteli koncem ledna svěřena. Stavebním dozorem pověřuje zemský
výbor svého inženýra J. Cvacha. 23.března se uskuteční na staveništi stanice v
Netolicích slavnostní "první rýpnutí do země". Začátek stavby se
zdržel dík pozdnímu zaslání vyvlastňovacích nálezů místodržitelstvím.

    Nyní již zdánlivě nestojí stavbě nic v cestě. Celý březen ale ležel sníh. V dubnu až v červnu
bylo možno pracovat kvůli častým dešťům jen 48 dní. Z Plzně je velmi opožděně
odeslán kolejový materiál. Ke všemu není na trati dostatek štěrku. To vše vede
ing. Kodla k žádosti o prodloužení doby výstavby. Je mu jasné, že smluvní
termín otevření, 15.srpna, nemůže dodržet. Vždyť zanedlouho by měl vyjet první
stavební vlak a ještě není úplně hotov ani traťový spodek. Je třeba se také
vypořádat s několika problémy pramenícími ze špatné projektové přípravy. Termín
otevření trati byl posunut, nicméně v polovině září začne provoz štěrkovacích
vlaků a po měsíci je trať hotova. Některé stavební úpravy (např. humusování,
vysazování stromků, dláždění) si ale vyžádaly delší čas a byly ukončeny až v
příštím roce.

Zdroj : https://archiv.kvalitne.cz/uvod.htm