Plány po roce 1918

Další projednání jakýkoliv projektů a návrhů zastavily události první světové války. A ani první poválečná léta nepřinesla nový pokrok v dalším jednání, i když mnozí přední regionální odborníci poukazovali na strategicky-ekonomickou výhodnost spojnice s Týnem nad Vltavou. 
V různé intenzitě probíhala jednání mezi zástupci měst Týnem nad a Bechyně v průběhu dvacátých a třicátých let. Zůstalo jen o tištěných proklamací, výzvách v tisku, zápisech jednání a v plánech jen na papíře. Realizaci projektu bránily i různé lokální spory, jako např.byl projekt nového vedení trati z roku 1921, jehož předkladatelé navrhovali vedení trati ve směru Týn nad Vltavou – Nezdašov – Pašovice – Velká Doubrava – Dražíč – Bechyně, Bežerovice – Sudoměřice ( kde by se trať napojovala na stávající trať z Tábora Do Bechyně ). Navržený projekt měřil 24 km a byl tedy o 13 km delší, než-li původní projekt vedoucí do Týna do Bechyně před Netěchovice a Nuzice. Proti novému projetu ostře protestoval Okresní výbor v Týně nad Vltavou a naopak jej prosazovali zástupci a okresu Bechyně, kteří dokonce hledali podporu v poslanecké sněmovně. 
Realizaci projektu ani nepomohla hlasitá veřejná podpora Národohospodářského sboru jihočeského, Okresního obchodního grémia a Okresní správní mise ( která intervenovala na podporu realizace projektu u Zemského správního výboru a Ministerstva veřejných prací ). Nic nebyla platná ani snaha získat na stranu realizace projektu i tehdejší presidenta republiky Dr.Edvarda Beneše ( v archivní složce se zachoval koncept dopisu se žádostí o pomoc, jeho text je v příloze tohoto článku). V rámci šetření na výstavbu tratě se navrhovala různá úsporná řešení, jako např. návrh, aby trať nebyla stavěna pro nákladnější elektrický provoz, ale aby osobní dopravu zabezpečovaly motorové trakce a nákladní vlaky parní lokomotivy. 
V roce 1929 se opět znova začalo jednat o realizaci projetu tratě mezi Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí. Za tím účelem byl do Dolního Bukovska svolán k jednání sněm zástupců jednotlivých obcí a města, politické a veřejné správy. Výbor při svém prvním jednání navrhnul trasu dráhy ve směru : Týn nad Vltavou město ( tady by bylo postaveno zcela nové nádraží na pravém břehu Vltavy bez mostního spojení s již stávající nádražím tratě od Číčenic, čímž se vlastně opustilo od návrhu z roku 1897 ), Bečice – Dobšice, Žimutice, Bzí a Dolní Bukovsko. Odtud měla trať pokračovat buď přímo do Veselí nad Lužnicí nebo do Dynína ( ležícího na trati České Budějovice – Veselí nad Lužnicí ). I zde nakonec zůstalo jen prvotním jednání a neboť ještě v tomto roce výbor suše konstatoval, že další jednání uvázla na mrtvém bodě . 
Návrhy na realizaci tratí mezi Týnem nad Vltavou do Bechyně ( případně do Veselí nad Lužnicí ) zůstaly uloženy jen ve složkách archivů a nebyly nikdy uskutečněny, i když se někdy objeví v návrzích na i stránkách současného tisku. 

Příloha :

Panu Dru. Eduardu Benešovi,
presidentu republiky Československé

v Praze

Podepsané korporace obracejí se o upřímnou pomoc v záležitosti dostavby železnice Týn nad Vltavou – Bechyně, kterou nejsou sto svými silami přivésti k uskutečnění. Záležitost tato je jistě životní důležitostí pro okresy Týn nad Vltavou, Milevsko i Tábor spolu s interesovanými městy Táborem, Bechyní, Týnem nad Vltavou ale i vzdálenějšími Vodňany a krajem šumavským, táhnoucím se odtud přes Prachatice – Volary až na hranice české směrem k Pasovu.
Pro tuto svojí žádost uvádějí následující důvody : Od nepamětních dob byla čilá přeprava zboží na tom směru dopravním nazvaném v historii ,,Zlatou stezkou“. Spojení s Rakouskem r.1526 sice přivodilo oslabení dopravy soli po Zlaté stezce, avšak dopravní ruch neutuchl a tak novodobá doprava si vyžádala vybudování železnice tímto směrem. Chudoba kraje způsobila, že budování železničních spojů šlo jen pomalu a úsekově. Nejprve vybudována trať Vodňansko – Prachaticko – Volarská směrem na Pasov. Další pokračování bylo prováděno po částech a to z Číčenic do Týna nad Vltavou a z Tábora do Bechyně. Bohužel německá obstrukce r.1908 na českém zemském sněmu znemožnila budování středního úseku z Týna nad Vltavou do Bechyně, která má sotva 10 km délky, kdežto vystavěné úseky mají z Číčenic do Týna nad Vlt. 21 km a z Bechyně do Tábora 31 km.
Když politická obstrukce znemožnila uskutečnění tohoto hospodářského požadavku kraje, byla vypracována ve Vídni v ministerstvu železnic osnova, která měla vedle jiných zabezpečiti i tento spoj. Válka světová znemožnila uskutečnění i touto cestou. Po světové válce v samostatném státě přislíbil tehdejší ministr železnic republiky Československé Dr.Zahradník tuto stavbu z titulu nouzových prací, avšak upozornil, že není svrchního materiálu : kolejnicového a pražcového, aby trať mohla po výstavbě býti uvedena v provoz. To odradilo tehdejší zástupce od práce na výstavbě dráhy a okresy použily podpory státu ku rekonstrukci železnic.
Pozdější pokus v zemském zastupitelstvu českém ztroskotal na tom, že dnešní samospráva nemůže přinésti jednu třetinu nákladu, kterou požaduje železniční zákon z r.1919.
Tak zůstává dodnes toto dílo nedobudováno a není naděje, že by normálním způsobem mohlo býti vybudováno pro nedostatek prostředků místní samosprávy a současný úpadek železnic.
Nynější tíseň doby poskytuje však státu možnost aby investičními prostředky provedl takové dílo, neboť máme za to že Vltavský, přechod Vltavotýnský, který ve všech údobích válečných hrál svoji úlohu, by měl býti zapojen do systému železničního dobudováním tohoto rozestavěného díla železničního. Ale i závažné hospodářské důvody mluví pro tuto dostavbu, neboť v dobách Rakouska bylo centrum ve Vídni a tudíž odpovídalo spojení Číčenice – Týn i Číčenice – Prachatice hospodářské potřebě v tomto směru. Dnes, kdy bylo těžiště přemístěno do Prahy cítí tyto kraje dvojnásob potřebu přímého spojení na Prahu přes Tábor. Dojde-li pak někdy v budoucnu ku splavnění Vltavy, jejíž nejtěžší úsek ve Štěchovicích právě se buduje, bude nezbytná po třeba i kraje táborského, aby byl železnicí připojen na vodní nákladiště, projektované na Vltavě v Týně nad Vltavou.
Projekty byly již svého času vyhotoveny, byly i projednány úředně a potřebovaly by snad jen menších úprav tam, kde dobou stavbami budov neb silnic bylo něco změněno.
Zdůrazňujeme, že tuto dostavbu rozestavěné trati Číčenice – Týn nad. Vlt. – Tábor nelze srovnati s tak mnohými požadavky staveb železničních, majících povětšině ráz připojovacích spojení na hlavní trati. Tam lze potřebě vyhověti i zavedením připojovacích autobusových spojů, ale není možno tak uskutečniti v tomto případě, poněvadž není myslitelno, aby se doprava provozovala z Pošumaví do Týna nad Vltavou železnicí, potom autem do Bechyně a pak znovu železnicí do Tábora.
V naší tísni a chudobě nenalézáme jiné cesty, nežli požádati hlavu státu, aby si povšimla této naší potřeby chudého jihočeského kraje a pomohla ji uskutečniti. Doufáme, že naše prosba dojde vlídného povšimnutí a tím také, jak pevně věříme i svého uskutečnění.

v...................dne...............1936

Pozn.: v archivních dokumentech není poklad o tom, že byl dopis presidentovi republiky nakonec skutečně odeslán. Není zde ani jeho případná odpověď.