Neuskotečněný projekt Protivín-Týn-Veselí
Ještě před rokem 1873 bylo vypracováno několik projektů tratí vedoucích až z území dnešního Slovenska do Brna, a dál přes různá jihočeská města do Plzně a až k zemským hranicím s Bavorskem. Některé tyto projekty v sobě zahrnovaly i vedení železnice přes Týn nad Vltavou. Mimo tyto projekty dálkových tratí byly navrhovány i tratě ryze regionálního charakteru. V červnu roku 1872 byl podán návrh na stavbu dráhy ve směru Protivín – Týn nad Vltavou – Jindřichův Hradec – Znojmo.
Týn nad Vltavou mohl získat přímé vlakové spojení i dalším projektem, kdy se ve stejném roce uvažovalo o stavbě dráhy ve směru Německý ( Havlíčkův ) Brod – Humpolec – Jindřichův Hradec – Veselí nad Lužnicí – Týn nad Vltavou – Plzeň.
Roku 1874 byla navržena trasa železnice ve směru Železná Ruda – Sušice – Písek – Týn nad Vltavou – Bechyně – Veselí nad Lužnicí – J.Hradec – Brno. Jiná varianta podobné trasy vedla z Jihlavy do J.Hradce – Veselí nad Lužnicí – Dolního Bukovska – Týna nad Vltavou a Protivína.
V roce 1882 byl schválen plán čtyř úseků Česko – moravské transverzální dráhy, z nichž jeden měl být veden ve směru Veselí nad Lužnicí – Týn nad Vltavou - Písek, který však nebyl nikdy realizován.
Dne 11.4.1882 obdržela městská rada v Týně nad Vltavou rozhodnutí vyjmout z plánované česko – moravské příčné dráhy úsek mezi Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí, a naopak směřovat trať z Písku do Tábora. Po tomto oznámení bylo v městské radě přijato usnesení, podle něhož měl být požádán o přímluvu kníže ze Schwarzenberga, s tím, že trať z Veselí do Týna by byla ještě prodloužena, a to buď do Protivína nebo do Netolic. Ostatně se jen jednalo o připomenutí slibu, který kníže Schwarzenberk dal městu v dopise ze dne 24.2.1881, ve kterém slíbil podporu při prosazování stavby transversální dráhy, kdy tehdy byla ve hře varianta projektu vedení dráhy z Písku do Týna nad Vltavou a do Veselí nad Lužnicí.
V roce 1883 byla definitivně zamítnuta stavba transverzální dálkové tratě, jenž měla procházet bechyňským a vltavotýnským okresem. O tomto zamítavém rozhodnutí informovali dne 20.6.1883 zástupci města Bechyně městskou radu v Týně nad Vltavou :,, K žádosti naší za pošinutí navržené česko – moravské příčné dráhy do okresu Bechyňského dalo nám vysoké c.k.ministerstvo obchodu vynesením ze dne 16.dubna 1883 čís. 13134 věděti, že vzhledem k ustanovení zákona, poslanecká sněmovna říšské rady již přijatém, nemůže dráha tu v žádném směru vésti a proto musí interessantům nechati toho vůli, aby se domáhali potřebného spojení železničního zřízením dráhy podružné, která by se na pravý břeh Vltavy obmezila a z Veselí ku Bechyni s pojmutím Vltavotýna vedla i přislíbena jest na takovou dráhu podpora státní.“
Po tomto oznámení bylo zahájeny přípravy na vypracování dráhy úzce lokálního charakteru, propojující dva důležité železniční uzly, a to Veselí nad Lužnicí a Protivín. Zástupci měst Bechyně a Týna iniciovali založení přípravného výboru. Dne 23.7.1883 bylo do jednacího protokolu vepsáno usnesení, podle něhož se měla vypracovat žádost k příslušnému ministerstvu, aby již plánovaná trať vedoucí z Veselí do Bechyně a do Týna nad Vltavou byla prodloužena až do Protivína a i nově takto plánovanému projektu byla přislíbena subvence, stejně jako projektu předešlému. Dále bylo byl do protokolu uveden požadavek, aby projektant železnice, ing.Alfred Kunwald, zapůjčil nebo prodal projekt trasy dráhy z Veselí přes Bechyni, Týn nad Vltavou až do Protivína.
Další projekt železnice byl navržen v roce 1888. Výchozím místem nové tratě byl Protivín, odkud dráha vedla přes Týn nad Vltavou, Bechyni až do Soběslavi. Náklady na trať dlouhou 50 km byly odhadnuty na 2 mil. zl.
Další projekty tratě mezi Protivínem – Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí byly odsunuty na několik let do pozadí. Představitelé Týna nad Vltavou se v polovině devadesátých let soustředili na stavbu tratě z Týna do Číčenic, případně se snažili o realizaci projektu dráhy spojující jejich město s nedalekou Bechyní.
Jednotlivé dílčí technické záležitosti, spojené s přípravou projektu železnice vedoucí do Veselí nad Lužnicí, se průběžně řešily v průběhu devadesátých let 19. století.
Tak např. v protokolu ze dne 14.9.1897 bylo oznámeno, že ruší původní záměr vystavět nádraží v Týně nad Vltavou na pravém břehu Vltavy , ale trať do Veselí nad Lužnicí bude vycházet z nádraží na levém břehu řeky, kde by také končila zamýšlená trať z Číčenic. Náklady na stavbu dráhy ve směru Týn, Dobšice, Bzí, Velké Pořežany, Bzí, Dolní Bukovsko, Veselí nad Lužnicí, byly vypočteny na částku na 1,500 000 zl. ( tedy 2,300 000 korun ). Součástí projektu byl i návrh jízdního řádu, který vypracovalo Ředitelství státních drah v Plzni. Trať dlouhou 22 km by převážné smíšené vlaky ( s osobními i nákladními vozy ) absolvovaly za 92 minut ( do jízdního řádu byla zapracována dlouhá čekací doba určena pro posun nákladních vozů v jednotlivých stanicích). Takto zamýšlená trať se měla stát součástí mezinárodního koridoru ve směru západ – východ : Bavorské království – Kužvarda ( Strážný ), Prachatice, Vodňany, Týn nad Vltavou – Veselí nad Lužnicí – Jihlava – Brno – Slezsko – Halič – Prusko – Rusko. Realizace tratě z Týna nad Vltavou do Veselí nad Lužnicí však opět byla odsunuta do budoucna.
Další podrobný návrh projektu se vrátil na pořad jednání zemského výboru hned na počátku dvacátého století. Jeho realizace však byla od samého počátku odsouzena k zániku. Odborná komise jej podrobila důkladné a i oprávněné kritice. Poukazovala na chudobnost převážně zemědělského kraje bez většího průmyslu a s poměrně nízkým počtem obyvatel. Rovněž upozorňovala na problematickou návratnost finančních prostředků na stavbu tratě a na její provoz. Předběžné výpočty jejich negativní hodnocení jen podpořily. Náklady na stavbu tratě v délce 22 km byly odhadnuty na 2,660.400 korun a plánovaný roční schodek provozu tratě byl odhadnut na 117.000 korun. Z těchto důvodů byla stavba tratě odbornou komisí sice zamítnuta ale Družstvo místní dráhy Vltavotýn – Veselí se nevzdávalo a i v následujících letech se pokoušelo získat podporu od příslušných úřadů. Jejich snaha však byla marná a každé další místní šetření bylo jen negativní. Dne 25.února 1904 sdělil Zemský výbor Družstvu ,,že nemůže vzhledem k nepříznivému výsledku provedeného šetření i k nepříznivému stavu zemských financích doporučiti sněmu žádost družstva za zemskou garanci.“
Rozhodnutí Zemského výboru ale nezabránilo představitelům zúčastněných měst v prosazování záměru tento projekt se snažit zrealizovat. V červnu 1904 rozhodlo městské zastupitelstvo v Týně nad Vltavou zakoupit za 40 tisíc korun akcie společnosti, která se měla v krátké budoucnosti utvořit a měla se podílet na výstavbě železnice. Již 5.11.1904 žádalo Družstvo pro stavbu místní dráhy z Týna nad Vltavou do Veselí nad Lužnicí, aby byl vypracován podrobný plán projektu. Rovněž žádalo, aby podnikatelé, kteří se na stavebním nákladu upsali zakoupením kmenových akcií, poskytli potřebnou úhradu na vyhotovení plánů projektu, které byly vyhotoveny za částku 5.200 korun.
V tomto roce ale ve dle sebe souběžně pracovala dvě Družstva, to druhé připravovalo projekt pro stavbu tratě do Bechyně. Mezi Družstvy nastala jakási řevnivost, která zdaru obou projektů nějak neprospěla. Tak např. ve stejném roce předseda Družstva pro stavbu místní dráhy Týn – Veselí důrazně žádal městské zastupitelstvo v Týně nad Vltavou, aby více prosazovalo stavbu této tratě, než-li stavbu tratě do Bechyně. Vedení města však zachovalo klid a rozvahu a přistupovalo k obou projektům zcela stejně a bez jakékoliv nežádoucího protěžování.
Týn nad Vltavou mohl získat přímé vlakové spojení i dalším projektem, kdy se ve stejném roce uvažovalo o stavbě dráhy ve směru Německý ( Havlíčkův ) Brod – Humpolec – Jindřichův Hradec – Veselí nad Lužnicí – Týn nad Vltavou – Plzeň.
Roku 1874 byla navržena trasa železnice ve směru Železná Ruda – Sušice – Písek – Týn nad Vltavou – Bechyně – Veselí nad Lužnicí – J.Hradec – Brno. Jiná varianta podobné trasy vedla z Jihlavy do J.Hradce – Veselí nad Lužnicí – Dolního Bukovska – Týna nad Vltavou a Protivína.
V roce 1882 byl schválen plán čtyř úseků Česko – moravské transverzální dráhy, z nichž jeden měl být veden ve směru Veselí nad Lužnicí – Týn nad Vltavou - Písek, který však nebyl nikdy realizován.
Dne 11.4.1882 obdržela městská rada v Týně nad Vltavou rozhodnutí vyjmout z plánované česko – moravské příčné dráhy úsek mezi Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí, a naopak směřovat trať z Písku do Tábora. Po tomto oznámení bylo v městské radě přijato usnesení, podle něhož měl být požádán o přímluvu kníže ze Schwarzenberga, s tím, že trať z Veselí do Týna by byla ještě prodloužena, a to buď do Protivína nebo do Netolic. Ostatně se jen jednalo o připomenutí slibu, který kníže Schwarzenberk dal městu v dopise ze dne 24.2.1881, ve kterém slíbil podporu při prosazování stavby transversální dráhy, kdy tehdy byla ve hře varianta projektu vedení dráhy z Písku do Týna nad Vltavou a do Veselí nad Lužnicí.
V roce 1883 byla definitivně zamítnuta stavba transverzální dálkové tratě, jenž měla procházet bechyňským a vltavotýnským okresem. O tomto zamítavém rozhodnutí informovali dne 20.6.1883 zástupci města Bechyně městskou radu v Týně nad Vltavou :,, K žádosti naší za pošinutí navržené česko – moravské příčné dráhy do okresu Bechyňského dalo nám vysoké c.k.ministerstvo obchodu vynesením ze dne 16.dubna 1883 čís. 13134 věděti, že vzhledem k ustanovení zákona, poslanecká sněmovna říšské rady již přijatém, nemůže dráha tu v žádném směru vésti a proto musí interessantům nechati toho vůli, aby se domáhali potřebného spojení železničního zřízením dráhy podružné, která by se na pravý břeh Vltavy obmezila a z Veselí ku Bechyni s pojmutím Vltavotýna vedla i přislíbena jest na takovou dráhu podpora státní.“
Po tomto oznámení bylo zahájeny přípravy na vypracování dráhy úzce lokálního charakteru, propojující dva důležité železniční uzly, a to Veselí nad Lužnicí a Protivín. Zástupci měst Bechyně a Týna iniciovali založení přípravného výboru. Dne 23.7.1883 bylo do jednacího protokolu vepsáno usnesení, podle něhož se měla vypracovat žádost k příslušnému ministerstvu, aby již plánovaná trať vedoucí z Veselí do Bechyně a do Týna nad Vltavou byla prodloužena až do Protivína a i nově takto plánovanému projektu byla přislíbena subvence, stejně jako projektu předešlému. Dále bylo byl do protokolu uveden požadavek, aby projektant železnice, ing.Alfred Kunwald, zapůjčil nebo prodal projekt trasy dráhy z Veselí přes Bechyni, Týn nad Vltavou až do Protivína.
Další projekt železnice byl navržen v roce 1888. Výchozím místem nové tratě byl Protivín, odkud dráha vedla přes Týn nad Vltavou, Bechyni až do Soběslavi. Náklady na trať dlouhou 50 km byly odhadnuty na 2 mil. zl.
Další projekty tratě mezi Protivínem – Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí byly odsunuty na několik let do pozadí. Představitelé Týna nad Vltavou se v polovině devadesátých let soustředili na stavbu tratě z Týna do Číčenic, případně se snažili o realizaci projektu dráhy spojující jejich město s nedalekou Bechyní.
Jednotlivé dílčí technické záležitosti, spojené s přípravou projektu železnice vedoucí do Veselí nad Lužnicí, se průběžně řešily v průběhu devadesátých let 19. století.
Tak např. v protokolu ze dne 14.9.1897 bylo oznámeno, že ruší původní záměr vystavět nádraží v Týně nad Vltavou na pravém břehu Vltavy , ale trať do Veselí nad Lužnicí bude vycházet z nádraží na levém břehu řeky, kde by také končila zamýšlená trať z Číčenic. Náklady na stavbu dráhy ve směru Týn, Dobšice, Bzí, Velké Pořežany, Bzí, Dolní Bukovsko, Veselí nad Lužnicí, byly vypočteny na částku na 1,500 000 zl. ( tedy 2,300 000 korun ). Součástí projektu byl i návrh jízdního řádu, který vypracovalo Ředitelství státních drah v Plzni. Trať dlouhou 22 km by převážné smíšené vlaky ( s osobními i nákladními vozy ) absolvovaly za 92 minut ( do jízdního řádu byla zapracována dlouhá čekací doba určena pro posun nákladních vozů v jednotlivých stanicích). Takto zamýšlená trať se měla stát součástí mezinárodního koridoru ve směru západ – východ : Bavorské království – Kužvarda ( Strážný ), Prachatice, Vodňany, Týn nad Vltavou – Veselí nad Lužnicí – Jihlava – Brno – Slezsko – Halič – Prusko – Rusko. Realizace tratě z Týna nad Vltavou do Veselí nad Lužnicí však opět byla odsunuta do budoucna.
Další podrobný návrh projektu se vrátil na pořad jednání zemského výboru hned na počátku dvacátého století. Jeho realizace však byla od samého počátku odsouzena k zániku. Odborná komise jej podrobila důkladné a i oprávněné kritice. Poukazovala na chudobnost převážně zemědělského kraje bez většího průmyslu a s poměrně nízkým počtem obyvatel. Rovněž upozorňovala na problematickou návratnost finančních prostředků na stavbu tratě a na její provoz. Předběžné výpočty jejich negativní hodnocení jen podpořily. Náklady na stavbu tratě v délce 22 km byly odhadnuty na 2,660.400 korun a plánovaný roční schodek provozu tratě byl odhadnut na 117.000 korun. Z těchto důvodů byla stavba tratě odbornou komisí sice zamítnuta ale Družstvo místní dráhy Vltavotýn – Veselí se nevzdávalo a i v následujících letech se pokoušelo získat podporu od příslušných úřadů. Jejich snaha však byla marná a každé další místní šetření bylo jen negativní. Dne 25.února 1904 sdělil Zemský výbor Družstvu ,,že nemůže vzhledem k nepříznivému výsledku provedeného šetření i k nepříznivému stavu zemských financích doporučiti sněmu žádost družstva za zemskou garanci.“
Rozhodnutí Zemského výboru ale nezabránilo představitelům zúčastněných měst v prosazování záměru tento projekt se snažit zrealizovat. V červnu 1904 rozhodlo městské zastupitelstvo v Týně nad Vltavou zakoupit za 40 tisíc korun akcie společnosti, která se měla v krátké budoucnosti utvořit a měla se podílet na výstavbě železnice. Již 5.11.1904 žádalo Družstvo pro stavbu místní dráhy z Týna nad Vltavou do Veselí nad Lužnicí, aby byl vypracován podrobný plán projektu. Rovněž žádalo, aby podnikatelé, kteří se na stavebním nákladu upsali zakoupením kmenových akcií, poskytli potřebnou úhradu na vyhotovení plánů projektu, které byly vyhotoveny za částku 5.200 korun.
V tomto roce ale ve dle sebe souběžně pracovala dvě Družstva, to druhé připravovalo projekt pro stavbu tratě do Bechyně. Mezi Družstvy nastala jakási řevnivost, která zdaru obou projektů nějak neprospěla. Tak např. ve stejném roce předseda Družstva pro stavbu místní dráhy Týn – Veselí důrazně žádal městské zastupitelstvo v Týně nad Vltavou, aby více prosazovalo stavbu této tratě, než-li stavbu tratě do Bechyně. Vedení města však zachovalo klid a rozvahu a přistupovalo k obou projektům zcela stejně a bez jakékoliv nežádoucího protěžování.